neděle 15. října 2017

To, co je Skryto v Paříži, Vás pohladí na duši...


Román Skryto v Paříži, který napsala Corine Gantz, na první pohled stoprocentně zaujme krásnou obálkou. A právě obálka je to, na co mě nalákal. Když jsem si navíc v anotaci přečetla, že se jedná o příběh třech žen, kterým se v životě něco nepovedlo a v hlavním městě Francie chtějí začít nový život, bylo rozhodnuto. Mám totiž tyhle romány, ve kterých je více životních osudů, obecně moc ráda. Jediné, co téhle knížce kazí dojem, je skutečnost, že se jedná o paperback... ale to se s trochou shovívavosti dá přežít. 

neděle 1. října 2017

Skořápky na vodě jsou (nejen) o křehkosti života

Přátelé, všimli jste si, že na naší blogosféře se čeští autoři téměř neobjevují? A víte, že je to obrovská škoda? Já se o tom přesvědčila, když se mi do ruky dostal román Skořápky na vodě od Jarmily Pospíšilové. Této advokátce, která je navíc starostkou obce Vincencov v okrese Prostějov, se podařilo napsat krásný, a přitom nepříliš obsáhlý román o tom, kterak je náš život vzácný. Pokud jste (stejně jako většina knihomolů) k českým autorům skeptičtí, prosím, čtěte dále. Třeba Vás na tento úžasný román aspoň trochu nalákám... 

sobota 9. září 2017

Úterní ženy Vás přesvědčí, že i dlouholetá přátelství mají své chyby...


Na román "Úterní ženy" německé autorky Moniky Peetzové jsem koukala už v roce 2012, tedy v době, kdy vycházel. Zaujal mě svou obálkou, anotací i nakladatelstvím. Knížku o pětici dloholetých kamarádek u nás totiž vydal Host, což je většinou záruka dobrého čtení. Nakonec jsem si ale Úterní ženy (kdovíproč) nekoupila. Asi se mi nějak ztratily ve víru knižního světa...


O to větší jsem měla radost, když jsem na knížku narazila v jednom pražském antikvariátu. Stála pohopouhých 130 korun a doslova na mě volala... :-) 

středa 16. srpna 2017

Eminy slzy jsou ze života a čtou se jedním dechem...

Nevím, jak Vy, ale já mám produkci Nakladatelství Brána stále raději - zvláště jejich sekci románů pro ženy. Webové stránky Brány sleduju pravidelně a román Eminy slzy, slovenské autorky Růženy Sherhauferové, mě zaujal okamžitě - tak krásnou obálku zkrátka musíte zachytit. Navíc když jsem si přečetla anotaci, okamžitě bylo jasné, že se tahle knížka zabydlí u nás doma. Minimálně na nějaký čas - než ji přečtu. 

Teď už jsou Eminy slzy přečtené... a víte co? Rozhodně nemám v plánu je dávat někam do vyhnanství. Ženy, které mají rády reálné romány ze života, si totiž s touhle knihou stoprocentně přijdou na své.

středa 9. srpna 2017

Pravidlo průšvihu neurazí, ale ani nenadchne...


Pravidlo průšvihu české spisovatelky Petry Vernerové se do mojí knihovny dostalo ze dvou důvodů. Za prvé díky krásné obálce, protože na ty já jsem extrémně zatížená. Za druhé díky velkorysosti Šárky Fofoňkové z blogu Můj knižní ráj, protože právě ta mi knihu věnovala. O to víc mě  mrzí, že tahle recenze nebude až tak nadšená, jak jsem si původně myslela. Pravidlo průšvihu je totiž sice v konečném důsledku hezká knížka, ale já od ní asi čekala něco trochu jiného...

sobota 5. srpna 2017

Moře Radky Třeštíkové je plné žalu, ale také síly a odvahy...


Radky Třeštíkové je teď všude plno, ale to určitě víte. Co ovšem možná nevíte, je to, že Radka Třeštíková původně pracovala jako právnička. Práva má dokonce vystudována na Univerzitě Karlově, takže žádná ulejvárna... 
Já tuhle holku začala číst ještě v době, kdy ji moc nikdo neznal. Její prvotinu "Dobře mi tak" jsem měla doma asi dva dny po tom, co vyšla. A ač jsem si pak s nadšením koupila "To prší moře" a "Bábovky," už jsem Třeštíkovou víc nečetla. Tak nějak se mi zdálo , že je "přetřeštíkováno."

pondělí 31. července 2017

Neviditelná zranění jsou plná smutku a hrůzy, ale naděje nechybí...


O knize Neviditelná zranění české spisovatelky Věry Fojtové jsem se dozvěděla díky recenzi na blogu Můj knižní ráj. (Mimochodem - pokud blog Šárky Fofoňkové nesledujete, určitě to napravte. Je skvělý a velice inspirativní! Odkaz najdete TADY). Šárčino hodnocení bylo tak plné emocí, že když  jsem na Neviditelná zranění narazila v naší městské knihovně, v regálu novinek, neváhala jsem a knihu si okamžitě vypůjčila. A víte co? Opět jsem se přesvědčila, že i autoři z českých luhů a hájů umějí psát a čtenářská veřejnost je často podceňuje. Neviditelná zranění jsou velice emotivní a silný román, na který určitě jen tak nezapomenete...